Rubrika:Rubrika paní Broncové

Haló, Haló, je tu jaro, sluníčko se vyspinkalo, a jak se na nás usměje, hned staré tělo okřeje. Kosové už za šera ráno létají, nový den zpěvem vítají. Krásné jsou Velikonoce, smrtka pluje po potoce, děti jí tam hodily, vždyť na jaro se těšily. Kluci budou holky šupat, báby budou zase fňukat, že dědkové jim… pokračujte ve čtení Velikonoce v domově

Co se to v naší zeměkouli děje, vždyť už na polovině světadílu zle je. Jakoby nestačily katastrofy a mezinárodní hádky, že chtí lidi spravedlnost, začly mezi nimi i války. A pořád je v očekávání, co ještě horšího přijde, vždyť tím trpí nejvíce chudí, čestní a nevinný lidé. Když v televizi vidíme, co se hrozného ve světě děje, kam… pokračujte ve čtení Dění ve světě

Takové já zkušenosti mám, že člověk si dělá někdy také osud sám. Když tak probírám život svůj celý, víc by měl člověk zvažovat a být víc bdělý. Protože chlast a žárlivost nejde vůbec pro pohodu v rodině dohromady, často pro maličkosti velký karambol je tady. I když láska člověka přemůže, za tu slabost snad ani člověk… pokračujte ve čtení Od babičky

U sousedů na zahrádce rozkvetl psí bez, je konec června 6 hod. ráno, to je krása přec. Právě slunko vychází a k pohodě nic neschází. A tak si v dobrém vzpomínám Honzíku, Cos těch bílých květů natrhal A pak  ty černé bobulky, cos vše do sběru prodal, peníze šly na léky. Kdejaká tráva u cesty byla, Kosa… pokračujte ve čtení Honzík

Řekni mě mámo, proč nemohu k Tobě, proč dlouho žiji v dětském domově. I když jsou tady moc hodné tety, Jak ráda bych ti běžela v ústrety. Zas už budou Vánoce a bude nadílka, Každým rokem pro tebe kreslím nějakého andílka. Ani nevíš jak nedočkavě na tě andílek a já čeká, Asi nevím, jaká je pro tebe ke… pokračujte ve čtení Matka s dcerou

Také si vzpomínám, že v Nové Huti měl pan Šonský penzion a tam byli ubytováni chlapci z Hitlerjungen  a ti měli opravdu tvrdou výchovu. My jsme chodili z Dýšiny nad Novou Huť na borůvky i houby a naproti penziónu měl pan Šonský takové ty zahrádky k občerstvení, kde jsme se z lesa stavěli na limonádu. Viděli jsme, jak se museli… pokračujte ve čtení Chlapci z Hitlerjungen

Ty národní hosty pak v květnu odvezli chrástečtí lidé na žebřiňácích do Plzně. Pamatuji se, že na polích pana mlynáře Jílka, který byl s celou rodinou v koncentráku, měli němečtí vojáci světlomety, říkali jsme jim flaky. Někteří k nám do mlýna chodil, moc jim chutnali švestkové knedlíky. Ukazovali nám fotky svých rodin a ukazovali, že je třeba Hitlerovi uříznout… pokračujte ve čtení Němečtí hosté a Josef od Maurů

Pamatuji si, že mnoho Němců nešlo do odsunu. Ve Stříbře často stály fronty na všechno možné. Samozřejmě že mluvili německy. Jestli někdo s nimi špatně zacházel, odsuzovala jsem to, ale to se jednalo o jedince, v každém národě se někdo takový najde. Ale správní Němci souhlasí, že je to naše českomoravská republika a smíšená manželství jsou normální.… pokračujte ve čtení Němci

Znám jedno údolí tam v našich Čechách, kde klape mlýn a šumí háj, o smutném tajemství vypráví řeka, sluneční paprsek hladívá kraj. Tam v dáli u cesty řada bříz stojí, jakoby někoho čekaly snad. každý se přec dočká, čas rány zhojí, vždyť má tu naší zem každý Čech rád. Napsala panu Jílkovi Broncová a do Buchvaldu poslal… pokračujte ve čtení Báseň pro pana Jílka

Po světě vede mnoho cest, nedej se špatnou cestou svést, nezapomeň žes vlastenec, na to vždy hrdý budeš přec. Ať klid a mír zná celý svět a naší zem ať chrání statný lev.   Vlasta Broncová