Get Adobe Flash player

Honzík

U sousedů na zahrádce rozkvetl psí bez,

je konec června 6 hod. ráno, to je krása přec.

Právě slunko vychází

a k pohodě nic neschází.

A tak si v dobrém vzpomínám Honzíku,

Cos těch bílých květů natrhal

A pak  ty černé bobulky,

cos vše do sběru prodal, peníze šly na léky.

Kdejaká tráva u cesty byla,

Kosa tvá ji pokosila,

A já s dětmi jsme sušit musely,

i když jsme nechtěly.

Málokdo byl tak pracovitý jako ty,

občas měls v sobě také kus dobroty.

Za svou povahu jsi snad ani nemohl,

vždyť když někdo potřeboval něco pomoci, si pomohl.

Ve vsi jsi uměl mistrně kosu naklepat,

krásné řady trávy nasekat,

kupky sena musely být pěkně v řadě,

nejradši jsi měl nás při každé práci pohromadě.

Tvá ctnostná povaha byla,

žes nikomu nezůstal nic dlužen,

žes byl pracovitý a při našich rodinných setkání

i veselým a šťastným mužem.

Byl jsi pěkný chlap, žádné ženské jsi neodolal.

Bohužel jsi měl hrozný konec života,

který sis sám zvoral.

 

Vlasta Broncová