Velikonoce v domově

Haló, Haló, je tu jaro, sluníčko se vyspinkalo,

a jak se na nás usměje,

hned staré tělo okřeje.

Kosové už za šera ráno létají,

nový den zpěvem vítají.

Krásné jsou Velikonoce, smrtka pluje po potoce,

děti jí tam hodily,

vždyť na jaro se těšily.

Kluci budou holky šupat,

báby budou zase fňukat,

že dědkové jim faldy prutem provětrali,

aby báby pořád do všeho nekecaly.

Každý z nás má svoje chyby,

ale nám se v naší partě líbí.

A každého přivítáme,

i když už špatnou paměť máme.

Abychom tu šťastně žili,

sestřičky nám vyzdobily

celý náš domov velikonoční dekorací,

pohledem na vše, co nám dětství vrací.

Jarní květy jsou tu všude,

kuřátko se z vejce klube.

A zvířátek nespočet a hned je veselejší svět.

Jen slepice parádnice,

proč jsi zdražila svá vejce?

Teď než jedno vejce sníme,

na desetinu ho rozdělíme.

Společně se poradíme,

slepičky si opatříme.

V létě by byly v altánku,

kolem něj jim uděláme ohrádku.

A v zimě je mít v tělocvičně budeme,

protože my cvičenky už se tam nevejdeme.

I když umíme kokodáček,

vejce neumíme snášet.

A s eurokomisařem podle dohody,

jim tam uděláme splachovací záchody.

To je asi nejnutnější,

čím dál je život přiblblejší, veselejší.

 

Vlasta Broncová