Dopis Dýšinákům

Moji milý Dýšináci,

vzpomínky se často vrací do míst, kde jsme se narodili, hezké časy jsme prožili. Po letech jsme se tu sešli, mnozí z nás už na věčnost odešli. Možná, že se ani nepoznáme, mnoho vrásek na tváři

máme, ale že jsme ještě živí, člověk se tomu až diví.

Děkuji Vám za pozvání, Vy nemáte ani zdání, jak se těším na Haninu a Vlastinu, které mě vždy oznamují každou Dýšinskou novinu.

Také moji nejdražší a nejmilejší mají zde na hřbitůvku místo nejklidnější.

Tím svoje psaní zkrátím, a pak se spokojeně vrátím, moje hodné děti mě odvezou zas do Tachova, opravdu vzorně pečovatelského seniorů Domova.

Pohádkové údolí v Chrástu a rozkvétající Dýšina je ve vzpomínkách a v mém srdci jediná.

 

Vlasta Broncová