Get Adobe Flash player

Básně o životě v domově

Nic krásnějšího a dojemnějšího není, než trubačů na Štědrý den koled troubení. My senioři z Panenské ulice jim za jejich krásné vystoupení srdečně děkujeme a zas se těšíme, že příští rok je zas srdečně vítat budeme.

Celý náš Domov je překrásně vyzdobený, dobroty přeplnění, ale naši senioři si trubačů koled velmi cení.

Naše trubače milují a za jejich troubení krásných koled děkují.

 

===========================================================================

Pozvánky na Den otevřených dveří

Nadešel podzim, též krásný bývá,

kouzelné barvy, vždy sebou mívá.

Bez štětce maluje listí na stromech, okrášluje.

A na zahrádkách už podzimní květiny na zimu připravuje.

Bohužel sucho nám špatnou úrodu věští,

my Tachováci toužíme po dešti.

Máme přání prosté,

ať víme, kde hřib a kozák roste.

ale máme problém nemalý,

jen hnusných slimáků jsme se dočkali.

Vlaštovičky a čápi odletěli,

jen slimáci se nám tu zabydleli.

Jakoby neřádů jsme tu málo měli,

slimáky jak bysme rozeseli.

Spravedlnost a dobrých zákonů tu moc není,

ať už to někdo moudře upraví,

pro naše další pokolení.

A tak u nás vítáme všechny občany,

co v lepší časy věří,

a my obyvatelé krásného Domova

Vás zveme 1. října do našich otevřených dveří.

 

===========================================================================

 

Dnes v našem krásném Domově, den otevřených dveří máme

a každou návštěvu, my srdečně tu uvítáme.

I když už babí léto odlétá a vzácní ptáci na jih,

my krásy kolem Domova, vždycky můžeme najít.

Podzim maluje na stromech listy pestrými barvami

a v zahrádce nás potěší chrizantény

a astry s maceškami.

I sluníčko občas vykoukne ze zamčeného mráčku,

který laškovně osprchne i kosa v černém fráčku.

A jak tady v Tachově v seniorů domově,

je nám dobře, i když už nejsme mladí.

Scházíme se, bavíme se a vzpomínáme na své mládí.

A kdyby tak jako u nás

na celém světě porozumění bylo,

tak by se lidem bez strachu a spokojeně žilo.

 

===========================================================================

 

Od Plané není dlouhá cesta k nám do Domova seniorů tachovského města.

Proto my staří lidé jsme velkou radost měli,

když za námi děti z DD s paní učitelkou a vychovatelkami z Plané,

zatančit a zazpívat koledy přijely.

Tolik koled, tanečků a básniček nám přednesli

a dva bratříčkové byli úžasní,

a my jsme se jen usmívali a radostí ani nehlesli.

Ten malý byl roztomilý, učenlivý,

jistě až vyroste, bude chytrý, všeho znalý.

Už aby to bylo, a v našem senátu se to napůl vyměnilo.

My klienti srdečně děkujeme dětem,

i všem zaměstnancům,

za krásné přání k Vánocům,

za něžné pohlazení po duši

a jak nás potěšili, to snad ani netuší.

Přejeme Vám, ať se dobře máte, a těšíme se,

že k nám zase brzy zavítáte.

 

===========================================================================

 

My jsme holky seniorky z našeho krásného Domova

z Panenské ulice z husitského Tachova.

Co jsme se v mládí nenaučily, snažíme se,

abychom to na stará kolena dohonily.

Naše učitelka Janička, nejen že nám tělo masíruje,

různě léčí a křivé nohy natahuje,

ale hlavně nám hlavu v pořádku udržuje,

a mozek vědomostmi moc nezatěžuje.

Také zpívat nás učí,

ale všechny ty krásné árie, bohužel také nezvládá

a tak jedině ty,

nás do smrti nenaučí.

Mimo jiné rády jíme, rády spíme,

skoro každou akci navštívíme a smrti se nebojíme.

A také děkujeme celému vedení našeho Domova,

všichni jsou k nám milý a my skoro všichni

se tu cítíme jako doma.

A jsme tu v naší partě některý šťastný doslova.

Všichni Tachováci nám záviděti mohou,

že tu máme klub starých, ale krásných, nohou.

A slibujeme a říkáme prostě,

že už příští rok nebudem mluvit sprostě.

A promiňte stařence vážení,

někdy její mozkové zdržení.

Má tolik dlouhé vedení,

ale za chvíli – začne mozkové spojení.

 

===========================================================================

 

Náš Domov seniorů v Tachově v Panenské ulici,

je krásný v zeleni, čistotou vonící.

A my jsme holky – jedna tenká, druhá tlustá.

Každý porotce si vybere – podle svého gusta.

I když nám léta běží,

pořád chceme býti svěží.

A co naše těla, hned je vidět,

že se za ně nemusíme stydět.

Alkoholu neholdujeme,

jenom minerálku my pijeme.

V jídle nejsme vybíravý,

kuře, brambory jsou pro nás zdravý.

Zelenina, ovoce

odeženou od nás nemoce.

Celý personál v Domově je milý,

rádi bychom my senioři tady do sto let žili.

Že jsme starý, co my zmůžem,

my od velkých dluhů státu nepomůžem.

Jen ať všichni, co za ta léta ty dluhy způsobili,

aby si je třeba exekucí zaplatili.

Jinak ve zdejším Domově jsme jako doma,

a doufáme, že se vláda vzpamatuje,

a nečeká nás už žádná větší pohroma.

 

===========================================================================

 

My jsme holky seniorky, pomalu odkvétáme

a když na lásky vzpomínáme, tak se i červenáme.

V našem klubu jsme seniorky šmajdavé, ale spanilé,

tváře máme jak jablíčka, ale nejsou ještě nahnilé.

Janička nás poučuje, jak si tělo uchovat,

co kdyby některé z nás, chtělo se ještě milovat.

Jsme v našem klubu spokojené a jsme k sobě milé

Máme nový pozdrav od Janiny,

a řehtáme se jak kobyly.

A Janička nás vše, co ona zná, vyučí

různé fígle (ale jen ty slušné) naučí.

A tak těšme se ze života,

ať nás nerozhází politika, lumpárna a drahota.

A tak zpívejme, radujeme se, ale nemnožme se.

Je nás moc, co je nám přes 80 let,

a tak nás budou muset postřílet.

 

===========================================================================

 

Při našem obvyklém zasedání

máme mezi sebou veliké rozjímání.

Radíme se, bavíme se

a svým veselým příhodám smějeme se.

A musím připomenout znova,

že naše parta nezná sprostá slova.

Před vystoupením si vše řádně promyslíme,

než – li něco nekalého vymyslíme.

Stále říkáme, že v našem Domově se dobře máme

a kdo se do té naší party kulhavých nohou chce přihlásit,

rádi ho přivítáme.

A teď ať se seniorky zpovídají,

ze všech radostí i hříchů, co v sobě mají.

 

===========================================================================

 

Jaká jsem a jak se mám chovat, to musím své tělo pořádně prostudovat, abych jednou si řekla u nebíčka, v žití jsem byla vždy jednička. Copak v mládí mimo nepřátel jsem k lidem laskavá byla a snažila jsem se celý život, abych upřímná a čestná byla. Lhala jsem, jen když bylo nutno, občas veselá jsem byla, ale často bývalo mě smutno. Dnes už jsem stará, uprchla mě mladost, ale ze své rodiny mám velikou radost. Jenom kdyby moje děti více zdrávy byly, a stále tak doposud spolu v lásce žily. Akorát se přely, že si mě domů vzít chtěly. To, když mě můj Honzík po nemoci tady navždy odešel, a do klidné věčnosti bezbolestné přešel Já jsem tady v našem Domově jako doma a s mou spolubydlící Miladkou si rozumíme, takže nás tu nečeká žádný stres ani pohroma. Už 6 let mě ve žlučníku kameny nezlobí, můj život je tu plný porozumění a pohody. A máme tu my starší dorostenky svůj klub, různé akce, cvičíme, pějeme, pod taktovkou naší cvičitelky Janičky i ptáky napodobujeme. Ona nás též učí různé cviky, kocoura v plenách a všechny různé triky.  A často nás oblaž anekdotami, též i postarší kluci a my se snažíme, abychom slušně mluvili a nenadávali si blbci.

A nejradši máme den patnáctý v měsíci, to nám až na pokoj velké peníze přinesou paní krásné pokladní celé zářící.

A my hned do ordinace nastartujeme, účty od léků vyfasujem. Splatíme dluhy a zbytek propijem jak duhy.

A jak nám život plyne, mimo pití, jídla, spaní a dvounulový pokojíček nemáme starosti jiné.

Rádi se smějeme, i rádi blbneme, a těšíme se, až dosáhneme svého věku, už nebudeme užívati léků, budem pít, a o ušetří vláda na sobě, přidá nám k důchodu vyznamenání v tisícikorunové podobě.

Tak proč bychom se netěšili, když nás lepší budoucnost čeká, ale než v parlamentu všechny zbytečné rádce a kecaly, kteří nám jen škodí, zlikvidují, to bude ještě cesta daleká. Ale těch se Babiš neleká.

 

===========================================================================

 

Odešly Vánoce, pohádkový čas,

a máme tu Silvestra a Nový rok zas.

Zase jsme přátelé o něco starší

a hezké vzpomínky máme nejradši.

I stáří je hezké, když nic nebolí,

neplačte, vždyť jednou nás všechno přebolí.

Pokud žijeme a se smějeme,

tak chmurné myšlenky mít nebudeme.

A proto žijem rádi v našem Domově,

a buďme zdvořilí navzájem k sobě.

Až se zadíváme o půlnoci k hodinám,

popřejme si vše nejlepší, i našim rodinám.

Ať už skončí války všude na světě,

ať jsme všichni šťastní na modré planetě.

I když se nám různé zákony nelíbí,

věříme, že nás štěstí jednou políbí.

 

===========================================================================

 

My jsme holky seniorky,

holky jako květ,

cvičíme si naše těla,

študujeme pátý věk.

Máme také drobné vady,

ale i také předpoklady bysme vynikly

a snažíme se, by všechny nectnosti,

v nás navždy zanikly.

Česká muzika když nám pěkně hraje,

pocit štěstí nám starým lidem,

v srdíčku roztaje.

Škoda jen, že nemůžeme změnit, celý svět

a vrátiti se zase, do svých mladých let.

 

Vlasta Broncová